Olivovníky se v Česku pěstují spíš okrajově. Vlivem mírnějších zim se jejich pěstování nicméně stává reálnější, množení ale není snadné. Rostou pomalu, potřebují teplo a specifické podmínky. Ty se dají zajistit v laboratoři. Doktorandka Pavla Přinosilová ze Zahradnické fakulty zkoumá, jak nejlépe množit olivovníky metodou mikropropagace in vitro, aby získala zdravé a geneticky identické jedince, klony původní rostliny. Výzkum probíhá ve spolupráci s česko-italskou firmou Vitrotree by Battistini.
Z olivovníku odebere malý kousek pletiva a ve sterilních podmínkách ho přenese do kultivačního média s potřebnými živinami. Každý kultivar vyžaduje jiné složení média a dobu růstu. „Živné médium obsahuje minerály, cukry (např. manitol), vitamíny, růstové regulátory (např. zeatin) a gelující látky (např. agar) a specifické pH. Rostliny z něj čerpají živiny zhruba 4 až 8 týdnů, poté je nutné médium vyměnit kvůli úbytku živin a změně pH,“ popsala Pavla Přinosilová z Mendelea – Ústavu genetiky ZF MENDELU. Celý proces je pečlivě sledován, aby nedošlo ke kontaminaci bakteriemi, plísněmi nebo kvasinkami.
Právě množení olivovníků zůstává v rámci jejich pěstování největším problémem, je náročné jak přirozenou cestou, tak metodami in vitro. „Množení komplikuje nízká schopnost zakořeňování řízků, pomalý růst výhonů a výrazná závislost regenerace na konkrétním genotypu. Olivovníky nejsou přirozeně přizpůsobené našemu klimatu, což prodlužuje vegetační cyklus a snižuje úspěšnost tradičních metod. Získání dostatečného počtu rostlin tak bývá časově i technicky náročné,“ uvedla vědkyně.
Nejčastěji se olivovníky množí vegetativně – pomocí řízků nebo očkováním na podnože. „Tradiční množení trvá 1 až 2 roky, hlavně kvůli pomalému zakořeňování. In vitro metoda může být rychlejší a efektivnější – za ideálních podmínek lze dosáhnout vyššího počtu výhonů během několika měsíců. Celý cyklus od odebrání explantátu po mladou rostlinu však trvá alespoň 6 až 12 měsíců,“ přiblížila Přinosilová.
S ohledem na klimatickou změnu a rostoucí zájem o netradiční druhy dřevin lze očekávat, že olivovníky budou častější součástí zahrad i sadů – podobně jako fíkovníky nebo kaki. S tím roste i poptávka po sadebním materiálu a efektivních metodách množení. „Vlivem mírnějších zim a lokálních mikroklimat, zejména na jižní Moravě, se jejich venkovní pěstování stává reálnější – za předpokladu ochrany před mrazem, například v zimní zahradě nebo skleníku,“ zhodnotila vědkyně.
Výzkum probíhá ve spolupráci s česko-italskou firmou Vitrotree by Battistini s.r.o., která vedle olivovníků množí v kultivačních nádobách například eukalypty nebo borůvky. „Spolupráce umožňuje testovat výsledky výzkumu v praxi, využívat optimalizované podmínky pro kultivaci a pracovat s různými genotypy. Vitrotree by Battistini má zkušenosti s komerčním množením olivovníků a poskytuje know-how, které není běžně dostupné v akademickém prostředí,“ porovnala doktrorandka.
Kontakt pro bližší informace: Ing. Pavla Přinosilová, pavla.prinosilova@mendelu.cz, Mendeleum – Ústav genetiky, ZF MENDELU