Stolní odrůdy oproti moštovým nejsou určeny k výrobě vína, ale k přímé konzumaci. „Tato oblast se oproti moštovým odrůdám mění opravdu dynamicky. Pěstitelé vyžadují stále větší bobule, co nejlepší odolnost proti houbovým chorobám, dobrou vitalitu růstu a pokud možno mají být bobule bez semen,“ říká Radek Sotolář z Ústavu vinohradnictví a vinařství MENDELU.
Obě odrůdy jsou velmi rané, určené především do našich zahrádek, a proto bylo cílem šlechtitelů získat i odrůdu aromaticky zajímavou. To je velký rozdíl oproti komerčně šlechtěným stolním odrůdám, které se šlechtí na co nejmasitější konzistenci dužniny, aby hrozny vydržely transport, a naopak jsou pak aromaticky neutrální, kvůli zchlazení při transportu a úchově. „Proto lidem odrůdy ze supermarketu nikdy vonět nebudou,“ uvedl Sotolář.
Šlechtění je náročný proces a 20 let standardní doba čekání na výsledek. „Proto musí šlechtitel dopředu přemýšlet, jakou odrůdu vlastně chce stvořit, neboť to, co bylo požadováno před 20 lety, nyní již nemusí platit,“ říká Sotolář. První stolní odrůdy, které se na Moravě a v Čechách pěstovaly, jako Madlenka raná, Hedvábné žluté, Arabské bílé, Damascenka, Chrupky, Košutovo, Královna vinic dnes již skoro nikdo nezná. „Sem tam se jestě objeví odrůdy vysazované posledních 40 let jako Favorit, Panonia Kincse, Julski biser, Čabaňská perla, Olšava, Diamant, ale většinou již našim zahradám dominují rezistentní PIWI odrůdy jako Vostorg, Talisman, Alden, Nero, Augustovskij a mnoho dalších,“ uvedl Sotolář a popsal složitý proces vzniku nové odrůdy.
Prvním rokem šlechtitelé provedou před kvetením (duben/květen) na mateční odrůdě kastraci tyčinek s pylem a na blizny nanesou pyl otcovské, tedy žádané odrůdy. Na podzim po dozrátí bobulí pak získají očekávaná semena, která musí stratifikovat, aby byla v co největším počtu klíčivá. „Na jaře dalšího roku získané semenáčky testujeme v pařeništi na odolnost proti plísni a padlí révovému a přeživší materiál vysadíme do hybridní vinice,“ uvedl vědec. Tam hybridní rostliny většinou další tři roky rostou, než zaplodí. Jinými slovy od křížení po opravdu plnou a kvalitní plodnost uběhne čtyři až pět let. Poté odborníci selektují vlastnosti, jako je vitalita a charakter růstu, stupně odolnosti, hustota a tvar hroznu, tvar a velikost bobule, aromatický profil, konzistence dužniny. Tato etapa zabírá 2-5 i více let.
„Pokud semenáč uspěje, tak ho přemnožíme do poloprovozních zkoušek, neboť pozitivně sledované vlastnosti se musí opakovat v dalších letech a testují se třeba různé podnože a doba zrání či plodnost na nich,“ uvedl Sotolář. Tato doba opět zabere zhruba pět let. Teprve poté následuje přihlášení novošlechtěnce na odrůdové zkoušky do ÚKZÚZ. Tam opět sazenice musí vysadit a počkat na plodnost tři roky a další tři sledovat a srovnávat s kontrolní odrůdou. Další rok se čeká na ověření názvu a právní ochranu odrůdy.
Šlechtění je podle Sotoláře nikdy nekončící proces, neboť vyšlechtěné odrůdy po čase svou odolnost pomalu ztrácí a i některé nároky pěstitelů se mění. V ČR se pěstuje poměrně velké množství odrůd (moštových i stolních), nicméně v registru odrůd je jich cca 60, z toho jen 11 je stolních. Díky významným šlechtitelům působícím na ZF MENDELU (Vilém Kraus, Miloš Michlovský), má alespoň částečný lednický původ celá řada odrůd jako Neronet, Rubinet, Erilon, Cerason, aj. Nyní k nim přibyly dvě stolní odrůdy a další na registraci čekají.
Kontakt pro bližší informace:Ing. Radek Sotolář, Ph.D., Ústav vinohradnictví a vinařství (ZF), radek.sotolar@mendelu.cz; tel.: 519 367 255.