Každá odrůda je zastoupena alespoň pěti stromy. Význam je obrovský, uchovává genofondovoce. ,,Národním programem konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin, zvířat a mikroorganismů významných pro výživu a zemědělství jsme zapojeni do mezinárodního programu na uchování genofondů peckovin, tedy meruněk, broskvoní a dalších. Staráme se o tři sta odrůd meruněk, aby byly udržitelné pro zachování diverzity druhu. Primárním úkolem je zachovat původní české odrůdy, včetně těch krajových,“ řekl Tomáš Nečas ze Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.
V sadu, zcela odlišném od jiných, vedle sebe rostou stromy rozdílných morfologických i pomologických vlastností. „Jsou zde meruňky, jejichž plody dozrávají jako třešně už na konci května, i odrůdy dozrávající až na sklonku září,“ říká Nečas. Odborníci zkoumají také příčinu neduhu tradiční české odrůdy Velkopavlovická, která je vyhlášená tím, že v některých letech v podstatě vynechává úrodu a neplodí.
Plody z genofondové kolekce slouží k vědeckým účelům. V laboratoři srovnávají parametry odrůd nejen z důvodu zachování, ale i z pohledu užití pro pěstování v našich podmínkách. „Zkoumáme odolnost švestky vůči šarce a dalším chorobám a hodnotíme kritéria ovlivňující pěstování,“ připomněl Nečas. Odborníci šlechtí nové odrůdy pro pěstování u nás. Výsledkem jsou například odolné odrůdy Adriana, Betinka, Candela a Sophinka. Zájem o vyšlechtěné meruňky u pěstitelů nechybí, problémem je pouze výchozí matečnice, množství nových sazenic je zatím limitované. „V práci dál pokračujeme, máme rozpracovanou asi stovku perspektivních hybridů a nejméně deset z nich je horkým favoritem na novou odrůdu,“ řekl Nečas. Jde ale o dlouhodobou záležitost. Vyšlechtění odrůdy je otázkou patnácti dvaceti let. Vždy se jedná o jakousi alchymii, aby výsledný strom převzal nejlepší vlastnosti výchozích. Ideální meruňka pro Česko by měla mít chuť Velkopavlovické, ovšem s vyšší pevností dužiny a odolností proti chorobám, a zejména s pravidelnou sklizní. A taky by mohla respektovat oblibu trhu v plodech s červeným líčkem, tedy červeně zbarvenou částí plodu.
Kříženci meruňky a švestky
Svůj původ a genové centrum mají meruňky v Číně. Výklad, podle něhož označení Arménská jablka připomínalo původ, podle odborníka není přesný. ,,Když vezmete odrůdu meruňky třeba z Tuniska, bude plodit i v našich podmínkách, tedy pokud v zimě nezmrzne. Ta naše V tuniských podmínkách mít plody nebude, protože jí bude chybět dostatečná perioda chladu nezbytná pro překonání dormance a kvetení,“ říká Nečas. V sadu mají i turecké odrůdy, vhodné na sušení. Proti ostatním s obsahem cukru asi patnáct procent mají až třicet procent. Pečují taky o křížence meruňky a švestky, tzv. plumcoty, které jsou populární v Americe.
Zdroj: PRÁVO, BORGIS, a.s. Copyright (c) 2000 – 2018, vydání 30. června 2018