Ing. Antonín Marián Svoboda, CSc.

12. 2. 2021 -

Dne 3. února 2021 zemřel Ing. Antonín Marián Svoboda, CSc.

Dne 3. února 2021 ve věku nedožitých jednadevadesáti let zemřel Ing. Antonín Marián Svoboda, CSc.

Významný český dendrolog svůj celý pracovní život zasvětil Botanickému ústavu Akademie věd, kam v roce 1955 nastoupil a jako samostatný vědecký pracovník působil až do odchodu do důchodu. Ani pak nijak neomezil svůj kontakt s odbornou vědeckou obcí. Do knihovny Botanického ústavu dojížděl pravidelně mnoho let, dokud mu zdraví a síly dovolily. V Botanickém ústavu se také seznámil se svojí budoucí ženou Danuší, rozenou Pištorovou, odbornicí na genetiku (RNDr. Danuše Svobodová, CSc. 1931-2019). V roce 1962 se jim narodila dcera Jana, v roce 1965 pak dcery Michaela a Petra. Byl oborníkem na introdukci okrasných dřevin zejména z oblasti Severní Ameriky, Kanady a Japonska do České republiky. Velkou část své odborné práce věnoval Průhonickému parku, jeho dřevinám, jeho historii a především jeho popularizaci.

Byl zakladatelem a členem dendrologické sekce České botanické společnosti. Byl čestným členem Polské dendrologické společnosti. Jeho aktivity však daleko přesahovaly úzkou dendrologickou specializaci. Tu chápal vždy ve společenském a ekologickém kontextu. Odborně se zabýval problémy krajinářství, lesnictví, ochrany přírody, památkové péče a byl velkým znalcem historie parků a zahrad v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Podílel se na pořádání odborných kongresů u nás i v zahraničí. Jeho geografický horizont propojoval snad všechny kontinenty. Jeho aktivní kariéra byla poznamenaná událostmi v roce 1968. Z politických důvodů se do zemí, kam sahal jeho hlavní expertní zájem, nikdy nepodíval, přesto udržoval bohaté mezinárodní styky. Spolupracoval s kolegy v Německu, Polsku, Gruzii. Nejdál byl služebně vyslán do Mongolska. Byl autorem nebo spoluautorem několika set odborných článků a publikací, které byly publikovány doma i v zahraničí. Byl dlouholetým členem Klubu slovenské kultury, kam ho přivedla celoživotní láska ke Slovensku. V Košicích a následně ve Zvolenu vystudoval Lesnickou fakultu. Na Slovensko se celý život vracel, a to nejen ke spolupráci s kolegy v arboretu v Mlýňanech a na jiných místech. Celý život se o tuto svoji lásku dělil se svými dcerami i vnoučaty. Jako aktivní skaut je vedl k lásce k přírodě. Byl posledním žijícím členem skautského oddílu, do kterého vstoupil koncem třicátých let v Telči a s jehož členy ho poutalo celoživotní přátelství. Poslední roky se věnoval odkazu zakladatele Průhonického parku Arnošta Emanuela Silva Taroucy a jeho bratra Františka Josefa II. Silva Taroucy, jejichž teoretické studie o parcích postupně vlastním nákladem vydával. Informace o jeho práci lze nalézt na www.arboram.cz

Ve svém vysokém věku neztrácel zájem o společenské dění, rád se seznamoval s novými lidmi, které udivoval svou jasnou myslí a fenomenální pamětí. Miloval knížky, které do posledních chvil s chutí četl. K jeho velkým zálibám patřila kultivace kritického myšlení. Miloval život se vším, co k němu patří. Antonín Marián Svoboda měl hluboký smysl pro rodinu a její soudržnost. Vždy ho zajímal každý člen úzké i širší rodiny. Své dcery Janu, Michaelu a Petru i vnoučata Martinu a Jakuba celý život podporoval v jejich cestě za vzděláním a samostatným životem.